29. 04. 2022 • AUTOR: PAVEL HNILO • FOTOGRAFIE: FLICKR.COM
Kdo nikdy nebyl v zoo ať zvedne ruku. V dnešní době neomezených možností se najde jen minimum lidí, kteří nikdy zoo nenavštívili. Pro velkou většinu z nich je však jen položkou na listu zážitků, které si chtějí splnit. Ačkoliv je téma ochrany přírody a divokých zvířat aktuální a často probírané různými médii, tak zoologické zahrady jsou automaticky považovány za něco normálního, dobrého a prospěšného.
Já se přiznám bez mučení. Zoo navštěvuji rád. Už od mala jsem hltal přírodovědné pořady v TV, dokola a dokola listoval atlasy zvířat a miloval články ze zvířecí říše. Život ve městě, které má svou vlastní zoo, byl pro mě v tomto ohledu částečně splněný sen. Mám rád debatovat s dětmi o zvířatech, zodpovídat jejich všetečné dotazy, podporovat jejich zájem. Nebo se jen na chvíli zastavit a se zatajeným dechem stát prakticky tváří v tvář obrovskému nosorožci. Přesto však nemůžu zavírat oči před negativy, které zoologické zahrady mají.
V první řadě zábava
Doby, kdy se v zoologických zahradách zvířata tísnila v malých klecích, jsou naštěstí povětšinou pryč. Lidé pochopili, že i zvířata jsou živí tvorové a přizpůsobují tomu jejich životní prostory. Opice tak šplhají po stromech, antilopy se pasou v trávě, rybky plavou ve slané vodě. Primárně jde však stále o pobavení lidí. Zvířata v klecích působí depresivně a nezajímavě. Když se můžete projít přímo ve výběhu některých zvířat nebo sedět jen pár centimetrů vedle dravých šelem, od kterých vás dělí jen tlusté sklo… To už je jiný zážitek.
Zcela chápu ekonomickou stránku věci. Projet se mezi vlky nebo možnost nakrmit si žirafu je obrovské lákadlo a dané zoologické zahradě to přinese finance na provoz a v lepším případě i na důležité projekty, které reálně pomůžou zvířatům ve volné přírodě. Každá zoo, která toto dělá, zaslouží obdiv a dík. Na druhou stranu, pořád je to pro zvířata život v nepřirozeném prostředí, často i nepřirozeném sociálním seskupení. Imitace jejich přirozeného prostředí je často naprosto nedostatečná a je tak vlastně jen dobře vypadající malou klecí.
Ve článcích o ohrožených druzích zvířat jsem zmínil i pokusy o reintrodukci, tj. návrat druhu do přirozeného prostředí. Vznešená myšlenka. Škoda, že tyto pokusy jsou naprosto ojedinělé a často končí fiaskem. Odhlédneme-li od toho, že dané zvíře na pokraj vyhynutí přivedl právě člověk, zjistíme, že mnoho z nejohroženějších druhů světa žije v biotopech znehodnocených zemědělstvím. Případně se jedná o malé ohraničené oblasti bez klidného pohybu a možnosti rozmnožovat se, aniž by se dostali do konfliktu s lidmi.
Hlavní problémy
Základním problémem je etické dilema spojené s provozováním zoo. Sice nejde už jen o syrové vystavování zvířat v klecích, stále je podle mě dost na hraně chov a věznění zvířat pouze pro potěchu oka. Ani už jednou zmíněný chov ohrožených druhů kvůli jejich záchraně se neshoduje s principy práv zvířat. Být členem ohroženého druhu neznamená, že by jednotlivá zvířata měla mít méně práv, tím spíše být zavírána v zoo. Zoo jsou o tom jít se podívat na zvířata a prostým faktem je, že naprostá většina zvířat chovaných v zoologických zahradách není ohrožena a slouží pouze k veřejné zábavě.
Jako problém zásadní vnímám prostory určené pro zvířata. Vidět na vlastní oči největší šelmu světa je dech beroucí. Lední medvěd je však zvíře, které tráví život toulkami po obrovských prostorech za polárním kruhem. Žádný výběh v žádné zoo na světě se nikdy ani hodně vzdáleně nepřiblíží jeho přirozenému životnímu prostoru. Podobné to mají tygři a i další šelmy. Sloni denně ve volné přírodě ujdou desítky kilometrů a putují za potravou. Díky tomuto putování je jejich strava dostatečně pestrá. Toto zoo nemohou zajistit a bohužel jejich životy jsou proto až o polovinu kratší, než když žijí ve volné přírodě. Ptáky a obzvláště ty stěhovavé asi není nutno sáhodlouze rozebírat. U těch je to nad slunce jasné.
Malý životní prostor zvířatům způsobuje stres, případně se nudí. Dravá zvířata se v zajetí stávají často agresivnějšími — to je nebezpečné pro chovatele, ale občas i pro návštěvníky. Celý život v zajetí způsobuje degeneraci. Je potláčena jejich přirozenost a základní instinkty. Potkat divoké zvíře ve volné přírodě je vzácné všude na světě. Zvířata jsou plachá a lidem se více méně snaží vyhýbat. Zoo jsou úplným opakem a v některých dnech jsou přeplněné lidmi a veškerým ruchem, který s sebou přinášejí.
Dvě strany mince?
Za přínosný se u zoologických zahrad pokládá vliv na vzdělávání dětí, ale i dospělých. Je zajímavější poznat dané zvíře a informace o něm, když před vámi stojí? Není to v době špičkových dokumentárních filmů opět jen a pouze o tom samotném zážitku to zvíře vidět? Osobně myslím, že ano, že jde o daný zážitek. Dalším z přínosů je argument ochranou ohrožených druhů. Ten opravdu stojí na vodě. Primárním cílem má být takové lidské chování, které neničí zvířecím druhům jejich přirozené prostředí a nežene je tak k vyhynutí. Jenomže ono je vždy těžké začít změnu u sebe.
Argumenty pro zoo, které je chválí jako skvělé místo pro výlety nebo vyzdvihují finanční přínos pro danou lokalitu, jsou pravdivé pouze v případě, když úplně zavřeme oči před realitou — a tou jsou divoká zvířata zavřená a chovaná někde, kam opravdu nepatří. Budoucnost zoologických zahrad bych viděl v opravdu jen nutných záchranných programech, které budou mít šance na úspěch. Vzdělání by mělo klást důraz hlavně na ochranu přírody a přirozeného prostředí zvířat. Neměla by se však už nadále lovit a putovat do zahrad nová divoká zvířata.
Jaký je váš pohled na zoologické zahrady?
