14. 11. 2022 • AUTOR: PAVEL HNILO • FOTOGRAFIE: PXHERE.COM
Intenzivní a nadměrný rybolov je každodenním problémem ve světových řekách, mořích, jezerech i oceánech. Přitom je to v našich končinách prakticky vůbec neřešený problém. To však neznamená, že by neexistoval a už vůbec ne, že by na nás neměl dopad. Pokud by se problém nadměrného rybolovu neřešil, tak zasáhne prakticky každý kout světa. Mnoho lidí by to přivedlo na pokraj hladomoru, spousta firem spjatá s rybolovem by šla doslova ke dnu.
Nadměrný rybolov je lovení určitého druhu ryb z vodního útvaru, například moře, rychlostí větší, než je rychlost, kterou tento druh dokáže přirozeně doplnit svou populaci. Vede to k tomu, že se druh stává v této oblasti stále méně častým a může to vést až k vyčerpání zdrojů ryb. K nadměrnému rybolovu může navíc docházet ve vodních útvarech jakékoli velikosti, takže ani třeba mokřady a řeky nejsou uchráněny. Trvalý nadměrný rybolov může vést ke kritické depensaci, kdy rybí populace již není schopna se sama udržet.
Čeká nás kolaps?
Proč je důležité zabývat se nadměrným rybolovem? Protože je opravdu nadměrný a pro život v moři zničující. Významná mezinárodní vědecká studie zveřejněná v listopadu 2006 v časopise Science zjistila, že asi jedna třetina všech rybolovných populací na celém světě zkolabovala. Slovem kolaps se myslí pokles na méně než 10 % jejich maximální pozorované početnosti dané ryby. Třiceti procentům lovených ryb jsme populaci dokázali snížit o 90 %!
Už tento fakt je sám o sobě výstražným, situace je bohužel mnohem horší. Dnes je více než 70 % druhů ryb buď plně využíváno, nadměrně loveno, vyčerpáno nebo se z vyčerpání zotavuje. Pokud se nadměrný rybolov nesníží, předpokládá se, že populace všech druhů, které jsou v současnosti komerčně loveny, do roku 2050 zkolabují. A kolaps by to byl drastický. Odhaduje se, že každý rok se na celém světě uloví 0,97–2,7 bilionu volně žijících ryb. Tato statistika je nepřesná, obecně se s ohledem na dostupné údaje odhaduje číslo mírně přes 1 bilion. Nutno dodat, že se na druhou stranu odhaduje, že přibližně 30 % úlovků je nikde neregistrovaných, často nelegálních.
Je tedy zřejmé, že kolaps světového rybolovu bude fatální. Možná, že ne pro nás “vnitrozemce”, možná, že ne pro bohaté západní obyvatele, kteří si mohou dovolit alternativy. Určitě však tvrdě dopadne na lidi, kteří jsou životně závislí na tom, kolik ryb si naloví. Ne, nejde o nějaké komerční rybáře, kteří ryby loví pro zisk. Jde o lidi, kteří když nebudou mít co ulovit, tak budou mít hlad. Například rostoucí hrozba vyhynutí ryb u centrálního a západního pobřeží Afriky by mohla vážně ohrozit potravinovou bezpečnost v celém regionu. Ryby jsou hlavním zdrojem živočišných bílkovin pro pobřežní komunity, které tvoří přibližně 40 % populace tohoto regionu.
Sofistikovaná cesta k záhubě
Může se zdát, že nadměrný rybolov je moderní záležitostí a v mnohém je to správná myšlenka. Počátky nadměrného rybolovu však najdeme už na začátku 19. století, kdy si obyvatelé severu spojených států zdecimovali velrybí populaci při hledání zásob pro lampový tuk. Největší rozmach nastal v polovině 20. století, kdy mnohé země v honbě za bílkovinami pro své obyvatele vybudovaly obrovské flotily rybářských lodí. Ale už právě v polovině 20. století byly populace například atlantické tresky nebo kalifornských sardinek na pokraji vyhynutí, čili v době, kdy teprve hlavní rozmach přicházel.
Absurdním bylo, že těchto varování se nedbalo a řešením pro rybářské společnosti bylo vyplout dále na oceány, do vzdálenějších lovišť a také vynalézat techniky, které lépe pomohou odhalit a ulovit hejna ryb. Moderní technologie jako sonary, echoloty či sondy, to vše přiblížilo rybářům pohled pod vodu a také cestu k úlovkům. Najít výnosné místo, kde ulovíte hodně ryb, je v dnešní době pro velké hráče na poli rybolovu velmi jednoduché. Přičtěte k tomu moderní lodě, které plují opravdu s větrem o závod, a ryby nemají šanci.
Nadměrný rybolov je smutnou výstavní skříní technologického růstu lidstva. Čím lépe lidstvo loví ryby, tím horší je to pro podmořský svět. Vrcholem moderního komerčního lovení jsou vlečné sítě. Jenže je to i vrcholem bezohledného zacházení s mořským ekosystémem. Lov vlečnými sítěmi je vysoce výnosný způsob rybolovu mající dvě hlavní techniky: lov na dně a lov ve volné vodě. Ten první, lov na mořském dně, má devastující účinky na korálové útesy a živočichy, kteří na nich žijí. Těžké tažné sítě totiž tyto křehké formy života doslova převálcují. Ryby žijící hluboko v oceánu se navíc vyznačují dlouhověkostí a pomalým růstem, takže obnova jejich populace trvá mnohem déle než u ryb žijících výše k hladině.
Rybolov ve volné vodě je stejně devastující a má kromě vysokého výnosu za následek i vysoký podíl vedlejších úlovků. Odhaduje se, že vedlejší úlovky představují až 40 % globálně nalovených ryb. Jedná se proto o vážný celosvětový problém, který úzce souvisí s nadměrným rybolovem; a to proto, že vedlejší úlovky jsou při navracení zpět do moře zpravidla vážně zraněné nebo mrtvé. Skoro až děsivé je být vedlejším úlovkem pro vodní savce, kteří v sítích uvíznou. Je to pro ně rozsudek smrti, protože neumějí dýchat pod vodou, a proto se utopí.
Je ještě cesta zpět?
Nemilým faktem je, že ačkoliv jsou po celém světě prováděny kampaně, které na nadměrný rybolov upozorňují, tak jejich dopad není takový, jaký by měl být. Jak zjistila docentka na katedře environmentálních studií na New York University Jennifer Jacquet, povědomí spotřebitelů o tomto problému se sice zvýší, žádný konkrétní dopad to nemá. Lidé si prostě nechtějí odpustit konzumaci divokých ryb, i když to bude mít fatální následky.
Lidé si totiž velmi snadno zvykli na velký výběr cenově dostupných ryb. Koupit si rybu z oceánu na druhé straně zeměkoule je stejně snadné jako si koupit jablka. Možná trochu nákladnější, ta možnost tady však je a není nikterak drahá. Jenže je to maximálně neudržitelné. A znovu připomínám — pokud nezačneme opravdu reálně konat a jednat, tak světový rybolov do roku 2050 úplně zkolabuje! Jako spotřebitelé máme volbu v tom se rybím produktům úplně vyhnout nebo se alespoň při výběru ohlížet na udržitelnost lovu daného produktu či ryby.
Velká váha tohoto problému leží na vládách států. A to jak těch přímořských, tak samozřejmě i našich vnitrozemských. Jsme členy OSN, která se velmi seriózně problémem nadměrného rybolovu zabývá. A navrhuje zároveň řešení jako například ukončení dotací pro neudržitelný rybolov. Dalším způsobem, jak najít cestu zpět, jsou přísné regulace komerčního rybolovu. Jsou státy, které se ponaučily ze svých chyb a zavedly zákony regulující rybolov tak, aby nedocházelo k vyčerpání zdrojů. Stále je však většina států, které nic takového neřeší a jedou, takříkajíc, na dřeň.
Že by takové omezení nešla prosadit? Nenechme se mýlit. V roce 2017 se devět zemí včetně Japonska, Číny a Jižní Koreje a samozřejmě i Evropská unie, dohodlo na omezení pro komerční rybáře po dobu nejméně 16 let v centrálním severním ledovém oceánu. Je to oblast o rozloze téměř 3 milionů čtverečních kilometrů. Tato dohoda a program z ní plynoucí úspěšně snížil nadměrný rybolov tuňáků a zakázal rybolov v kriticky zranitelných oblastech. Takže máme na to chránit světová moře, řeky i oceány! Stojíme na křižovatce a víme, kam cesty před námi vedou. Věřím, že lidstvo ve svém vlastním zájmu vybere správnou cestu.
