30. 09. 2022 • AUTOR: PAVEL HNILO • FOTOGRAFIE: FLICKR.COM
Varování: Některé fotografie mohou být drastické, a nejsou tím vhodné pro nezletilé a citlivé povahy.
Na první pohled se může zdát, že téma velkochovů a jatek je dostatečně prezentováno a vlastně tady u nás to už žádný problém není. V televizi si lidé v reklamách hladí spokojené kravičky, prasátka a kuřata si běhají po obrovských výbězích a všechno vypadá hezky a šťastně. A že tamti zlí, ti, co zvířátka zavírají do hnusných velkochovů, už mají na kahánku a poslední z nich živoří zastrčeni někde na okraji společnosti mimo náš dohled.
Musím vás zklamat. Po naší planetě chodí skoro 8 miliard lidí, což je přibližně 34 % ze savců. Pouhá 4 % savců žijí v divoké přírodě. Zbývající savci jsou chováni lidmi, chováni k tomu, aby skončili na talíři. Pro ptáky platí to samé — jsou jich na Zemi stovky miliard a přes 70 % z nich si lidé chovají k snědku. Už tato neuvěřitelná čísla naznačují, že asi těžko každé takové zvíře prožije život ve vyhovujících podmínkách.
Odhaduje se, že v Evropě žije přes 70 % zvířat chovaných lidmi ve velkochovech. Ve spojených státech se průzkumy často shodují na čísle až 99 %. Miliardy zvířat dnes a denně žijí v podmínkách, které jsou naprosto nevyhovující a žijí v nich jen proto, aby je lidé mohli sníst. A konec jejich životů na jatkách? Pokud si někdo myslí, že vždy jde o humánní způsoby, tak je na velkém omylu.
Velkochovy
Ve velkochovech nejsou zvířata zvířaty. Jsou degradovány na výrobní jednotky, pouhá čísla ve výkazech. Jejich životy, jak dokazují mnohá videa z návštěv těchto institucí, tady nemají žádnou hodnotu. Velkochovy často splňují pouze minimální možná zákonná nařízení a požadavky. V zákoně se na hospodářská zvířata nepohlíží stejně jako například na psy a kočky. To, co by se u nich považovalo za týrání, je ve velkochovech považováno za běžnou rutinu. Zákony tak rozhodně nemyslí na zvířata a jejich život, a už vůbec ne na naši planetu.
Hlavním cílem velkochovů je tak pouze zisk, nejlépe rychlý. Proto například kuřata, která ještě před šedesáti lety vážila po osmi týdnech svého života ani ne kilogram, dnes za stejnou dobu nabydou až na 3 kila. Jenomže jejich těla na to nejsou stavěná a kuřata končí zmrzačená. Mají polámané kosti, selhávající orgány, bolesti při každém kroku. Jejich vlastní nohy je neunesou! Jistě. Určitě se najde někdo, kdo podlehl reklamním kampaním a věří, že kuřata nebo slepice opravdu žijí venku na krásných farmách. Pro takového člověka mám hezkou infografiku právě o slepicích.
Z těchto dat je zřejmé, že v České republice určitě nežijí tato zvířata ve snesitelných podmínkách. Klecový chov, v této době již “obohacený”, poskytuje životní prostor přibližně velikosti jen o něco větší, něž je papír A4. Nadějí do budoucna je, že pokud se to ještě nezmění, tak klecové chovy budou od roku 2027 v České republice zcela zakázány. Další ze způsobu chovů je halový. O něm se dá říct, že je alespoň trochu uspokojivý, stále se však na jednom metru čtverečním tísní až 9 slepic. A to co je nám prezentováno denně v médiích, že snad všechna zvířata před svou porážkou žijí na velké šťastné farmě? Naprosto zanedbatelná procenta, vlastně ani to ne.
Dalším příkladem mohou být prasata. Jejich přirozeným prostředím jsou lesy, jsou velmi čistotná, inteligentní a učenlivá. Žijí v jasně daných hierarchiích a samice jsou velmi starostlivé o svá mláďata. Jaký to rozdíl oproti životu zhruba na metru čtverečním, naprosto nechutným inseminačním technikám, extrémně rychlému vykrmování a třeba velmi nevhodném převážení směrem k porážce. Nejen u prasat dochází ke kastraci mláďat bez tišení bolesti, jejich cílenému mrzačení, u krav například k nepřetržitému uvázání na řetězu, pobytu v klecích, ve kterých se zvíře ani neotočí.
Živočišný průmysl však má celkově velmi negativní vliv na životní prostředí. Průmyslové velkochovy jsou silně závislé na velkém množství vzácných zdrojů jako je voda, energie, obilniny v podobě krmiv a léky. Poslední jmenované je ohromný problém velkochovů ve formě nadužívání antibiotik. Podle zprávy Evropské lékové agentury (EMA) dokonce skončí ve žlabech zvířat 86,9 % všech antibiotik, které se v Evropě prodají. Toto číslo je šokující a je tak nasnadě, že se antibiotika ze žlabů zvířat dostanou do zvířat a posléze i do nás lidí. Větším problémem je to, že kvůli této praxi bakterie více a více odolávají antibiotikům. Jen od roku 2000 do roku 2018 se podíl léčiv, kterým bakterie odolávají, zvedl o padesát procent.
Jatka
Je to už pár let, co jsem viděl dokument, který popisoval fungování jedněch jatek v Japonsku. Ne, nebyl to dokument, kde bychom viděli to nejhorší možné chování ke zvířatům. Byl to naprostý opak. Jatka splňovala ty nejpřísnější kritéria. V hlavě mi však utkvěl moment, kdy řada řezníků stála u kolejnice, která visela ve vzduchu, a po ní k nim přijížděly poražené krávy. Každý z nich měl jasně dané, co z těla uřízne. Bylo to tak strojové a vše probíhalo jako po drátkách. Za jednu směnu takhle “očesali” stovky krav. Přesně v tuto chvíli jsem viděl a uvědomil si, že tato zvířata jsou jenom výrobkem. Položkou v seznamu, která má být vykrmena, zabita, demontována, zabalena a dodána k zákazníkovi.
Ne všechna jatka jsou na takové úrovni jako ta Japonská z dokumentu. I u nás v České republice jsou při kontrolách veterinární správy stále objevovány jatka, kde se nedbá na stav zvířat určených k porážce. A je to u nás, ale i jinde po celém světě, že unikají videa z velkochovů i jatek, na kterých se lidé ke zvířatům, která jdou na porážku, chovají naprosto hanebným způsobem. Tato zvířata už tak jdou na smrt a tito lidé si na nich ještě ukojují své sadistické choutky.
Jatka jsou hrozným místem pro zvířata, na tom se shodneme asi všichni. Jenže ani pro lidi to není příjemné místo. Člověk, který nemusí, tak na takové místo nikdy nevkročí. Jistě, bylo by to velmi poučné pro každého, ale z velmi dobrých důvodu jsou jatka mimo zorné pole běžných lidí. A co se týká zaměstnanců? Rozhovor s ženou, která pracovala na jatkách ve Velké Británii ukazuje, že zaměstnanci jatek mají fyzicky a i psychicky velmi náročnou práci, která vede k jejich velkým zdravotním problémům po obou stránkách.
Jak z toho ven?
Cesta ven z kolotoče velkochovů a na ně navázaných jatek je velmi složitá. Spotřebitelé si žádají masné výrobky a chtějí je za dostupný peníz. A jsou to právě velkochovy, kde je možné dosáhnout tak nízkých nákladů, že si maso v dnešní době může dovolit opravdu každý. Jsou to ale ti samí spotřebitelé, kteří by se měli sami zamyslet nad tím, co velkochovy znamenají pro zvířata a, jak jsme psali výše, i pro ně samotné.
Řešení může být několik, které když se spojí, mohou přinést aspoň nějaký efekt. Odklon od masité stravy, to jistě není pro každého a nikomu to ani nechci nutit. Minimálně však snížení spotřeby masných výrobků je krok vpřed, který by i ze zdravotních důvodů byl ku prospěchu věci v české společnosti. Ruku v ruce s tímto krokem jde podpora volných chovů a biochovů. Ačkoliv můj pohled je na obojí stejný. V čem je přece lepší zabít na maso krávu, která prožila šťastný život na velké farmě oproti té z velkochovu? Osud těch krav je stejný, jen jedné jsme dali aspoň chvíli lepšího života, a to hlavně proto, aby její maso chutnalo lépe, ne proto, že by nám na ní záleželo.
Boj proti velkochovům a na ně navázaným jatkám je přímo spojený s tím, co spotřebitelé chtějí. Provozovatelé těchto podniků si těžko řeknou, že zavřou, když je odbyt a podnikání vydělává. Když už maso jíte, opravdu vám stojí za to jíst přešlechtěná zvířata, vykrmená v rekordním čase a plná léků? Takže je volba na nás všech. Máme na prvním místě pouze sebe a náš vlastní blahobyt? Nebo se rozhodneme pro takový život, kdy i zvířata si trochu toho blahobytu užijí?
